neděle 31. března 2013

Vtipy na 31. března


Manžel se dívá na fotbal v TV, když ho jeho žena vyruší a povídá:"Miláčku, mohl bys opravit světlo na chodbě? U několik týdnů nefunguje." On se na ni zlostně podívá a povídá: "Opravit světlo, teď? Vypadá to snad jako bych měl na čele napsáno - Elektrikář?" Manželka povídá: "Když ne světlo, mohl by jsi opravit dveře u ledničky? Jdou špatně zavírat." Manžel odpoví. "Opravit dveře u lednice? Vidíš snad, že bych měl na čele napsáno, že pracuju pro - Calex?" Manželka povídá. "Mohl bys aspoň opravit schody? Celé se hýbou a někdo by se mohl na nich zranit." "Myslíš si snad, že jsem tesař a mám na čele napsáno - OBI? Už toho mám dost. Jdu do hospody, tam budu mít aspoň klid se dívat na fotbal."
Asi za dvě hodiny se v něm hne svědomí, zaplatí a odchází domů. Jak vchází do domu, vidí schody jsou opravené. Vejde do chodby a světlo funguje. Vezme si pivo z lednice a dveře jsou opravené taky. Přistoupí k manželce a povídá: "Teda, ty jsi dobrá. Jak jsi to všechno udělala?" Ona odpoví: "Já jsem to neudělala, seděla jsem na schodech před domem a brečela. Okolo šel jeden muž a ptal se proč brečím.Tak mu to povídám a on řekl, že to všechno udělá, ale že se s ním buď vyspím nebo mu upeču buchty." Manžel povídá: "A jaké buchty jsi mu upekla? Ona odpoví: "Vidíš snad, že bych měla na čele napsáno - Dr. Oetker?"

 

Jistý podnikatel poslal z práce své manželce fax, ve kterém stálo:
Moje milá manželko, určitě chápeš, že mám jisté potřeby, které Ty jako 54letá nemůžeš uspokojit. Jsem s Tebou velmi šťastný a považuji Tě za dobrou manželku. Přesto doufám, že mi nebudeš mít za zlé, když se z tohoto faxu dozvíš, že trávím noc se svou 18letou sekretářkou Vanesou v hotelu Comfort Inn. Neznepokojuj se. Před půlnocí budu doma.
Když se muž vrátil domů, našel v jídelně tento list:
Můj milý manželi, dostala jsem Tvůj fax a děkuji Ti za upřímnost. Při této příležitosti Ti chci připomenout, že 54 let bylo před časem také Tobě. Současně Tě chci informovat, že v čase, kdy čteš tento list, budu s Michalem, mým učitelem tenisu, který je stejně jako Tvá sekretářka 18letý, v hotelu Fiesta. Jako zkušený muž s dobrými znalostmi matematiky určitě víš, že se nacházíme v podobné situaci. Pouze s malým rozdílem: 18letému to jde s 54letou víckrát, než 54letému s 18letou, takže se mnou do rána určitě nepočítej!

 

Jeden chlápek u soudu žaloval druhého pro ublížení na zdraví při srážce auta s jezdcem na koni . Obhájce se postiženého ptá: "Je pravda, že na místě nehody jste policistovi řekl, že jste se nikdy v životě necítil lépe?"
"Ano, to je pravda."
"Tak proč teď viníte mého klienta, že vám způsobil vážné zdravotní poškození?"
"Když k nehodě dorazil policista, přišel k mému koni, který měl zlomenou nohu, a zastřelil ho. Pak popošel k Azorovi, mému psovi, který byl celý potlučený a zkrvavený, a také ho zastřelil. Pak přišel ke mně a zeptal se mě, jak mi je. Myslel jsem, že za těchto okolností bylo rozumné říci, že mi nikdy nebylo lépe!"

sobota 30. března 2013

Vtipy na 30. března


Instruktor: Vždycky, když k tomu koni jdede, tak na něj promluvte, aby se nebál.
Policista: A mám mu tykat, nebo vykat?

 

Policista chytí na pláži pytláka a chce mu dát pokutu za lov humrů bez povolení.
"Jakou pokutu?" diví se pytlák "Vždyť jsem nic neudělal. Tihle dva humři jsou moji mazlíčci a já je tady jenom venčím"
"Nevymýšlejte si!" oboří se na něj policista.
"Je to pravda" trvá na svém pytlák, "pustím je, aby si zaplavali a když zapískám, tak se vrátí"
"No to chci vidět" řekne pochybovačně policista.
Pytlák tedy hodí oba humry do vody.
"Fajn" řekne policista po chvíli "Teď zapískejte a schválně, jestli se ti humři vrátí"
"Humři" podiví se pytlák "Jací humři??"

 

Jdou dva policajti po klejích. Už jsou dost unavení. Jeden se tak dívá do předu a říká: "Tam co se spojují ty kolejnice tam si odpočineme."
Jdou asi hodinu, když se jeden otočí a vykřikne: "Aha, už jsem to přešli!"

 

Zvoní telefon: "Unesli jsme tvou tchyni, okamžitě pošli výkupný 100 000 dolarů!"
"A když odmítnu zaplatit?"
"Tak ti jí naklonujeme!"

 

Kupuje hospodář nového kohouta. Prodavač mu říká: "Pozor, je to strašný nenasyta!" Hospodář vypustí kohouta na dvorek a jde spát. Ráno vyjde ven a kouká. Všechny slepice naprosto sedřený a kohout přešlapuje mlsně kolem plotu. Hospodář mu povídá: "Kohoutku, šetři se, praskne ti srdíčko a bude s tebou konec!"
Druhý den vstane, vyjde ven a kouká: slepice, kachny i husy jsou úplně hotový. Tak mu zase domlouvá: "Kohoutku, šetři se."
Třetí den vyjde ven a vidí, že i veverky mají dost a kohoutek leží u plotu, nožky nahoře, nehýbe se a nad ním už krouží supi. Přistoupí k němu a se slzou v oku povídá: "Vidíš, kohoutku, nešetřil ses a jak to dopadlo!" Kohoutek otevře očičko a povídá: "Jestli mi vyplašíš ty supy,tak vošukám tebe!"

pátek 29. března 2013

Autobusové dobrodružství

Jsem v Praze a potřebuju jet domů. Zvolila jsem autobus v 15,50 a prozíravě jsem zakoupila v předprodeji místenku, protože tuším, že tím autobusem bude chtít jet spousta dalších lidí. Není mi líto pár korun navíc, když vím, že si v autobuse sednu. Dělám to tak od té doby, kdy jsem narazila na autobus, který byl plný místenek, volná zůstala jsem dvě místa. Vyděsila mě představa, že bych taky mohla dvě hodiny stát.
Ještě jsem si koupila čaj, ale protože byl horký, tak jsem ho nestihla dopít. Nedá se nic dělat, zbytek čaje jsem vylila a kelímek rychle házím do koše. V té rychlosti jsem si neuvědomila, že mám v ruce i místenku a ta letěla do koše také!
Představa lovení čehokoliv v koši je odporná, ale platit znova za lístek se mi taky nechce. Nikdo mě tu nezná, tak co? Ouha, koš je vysoký, skoro prázdný, místenka leží na dně a já tam nedosáhnu, ani když se opravdu snažím. Přitom na mě pobaveně kouká řidič autobusu. Z potíží mě vytrhne vedle stojící mladík, kterému se povede ten důležitý papír vytáhnout. Takže nastupuju a v duchu počítám, za jak dlouho budu doma. Jenže nebylo všem dobrodružstvím konec.
Ještě jsme ani neopustili Prahu, když nás ke kraji vytlačil nějaký jiný autobus. Náš řidič musel uhnout a přibrzdit, ale auto za námi už to nestihlo a nabouralo do nás čumákem. Oba řidiči vystoupili a jali se řešit situaci. Brzy se k nim přidal policajt a my jen z autobusu koukali, co se děje. Největší starost byla o to, jestli (a kdy) pojedeme dál. Jeli jsme, sice se skoro hodinovým zpožděním, ale odjeli jsme.
Nakonec jsme na tom nebyli tak nejhůř. Našemu řidiči bylo určitě hůř, o lidech toho nabořeného auta ani nemluvě.
Jsem nepoučitelná, další týden jsem se rozhodla jet z Prahy se stejným dopravcem, jen o trochu později. Opět jsem si koupila místenku a pečlivě jsem si ji hlídala, abych ji zase někam nezahodila. S předstihem jsem stála na zastávce a spořádaně čekala na autobus, spolu se mnou asi dvacet nebo třicet dalších lidí. Pak se ozvalo hlášení, že autobus ten a ten byl z důvodu nehody zrušen. Název dopravce, doba odjezdu i stanoviště souhlasili s našim autobusem, ale směr byl jiný, což jsem si hned zkontrolovala na jízdním řádu. Bylo mi divné, proč vypravují z jednoho odjezdového stání dva autobusy najednou, ale co. To přece není moje starost. 
Když to vypadalo, že autobus nepřijede, zkusila jsem zavolat té dopravní firmě na telefon, který měli uvedený na webu. Drsný mužský hlas mi sdělil, že o žádné nehodě nic neví a že jede právě do Brna. Evidentně jsem se dovolala na řidiče jiného autobusu.
Pak jsem se šli zeptat na informace. A tam nám sdělili, že jo, že to je ten náš spoj.
V té chvíli jsem se na všechny autobusy naštvala a rozhodla jsem se jít na vlak. Jede déle, je dražší a musím přestupovat, ale je to pohodlnější a v pátek večer už se mi fakt nechtělo spoléhat na nejisté autobusy. Naštěstí mi vrátili peníze za místenku.
Sebrala jsem se a vyrazila na Hlavní nádraží. Když jsem si chtěla koupit jízdenku, zjistila jsem, že na moji trasu je jakási sleva, dost výrazná, takže mě cesta vlakem vyšla přibližně o stovku levněji, než obvykle platím.
Ušetřené peníze jsem rozumně investovala, koupila jsem si knížku. To obrovské knihkupectví přímo na Hlavním nádraží mě hrozně lákalo a přece si zasloužím nějak se odměnit za překonané trable.
Teď sedím ve vlaku, na klíně notebook a doufám, že už jsem si svou dávku cestovatelské smůly vybrala a že se dnes přece jen domů dostanu.

Vtipy na 29. března


Policisté odstaví auto vedle blázince a někdo jim ukradne pneumatiku. Bezradně stojí u auta a koumají, co s tím.
"Tak si dam dejte rezervu," poradí jim pacient léčebny stojící za plotem.
"No jó, to nás nenapadlo," zajásají strážci zákona. Jenomže ouha - zloděj jim ukradl také šrouby, takže nemají kolo čím přišroubovat. Opět stojí na ulici plni beznaděje.
"Vymontujte po každém šroubu ze zbývajících třech kol a kolo přišroubujte," opět jim radí blázen.
"To je výborný nápad," radují se policisté a hned začnou návrh realizovat.
"A jak je možné, že nám takhle radíte? Vždyť jste blázen!" obrátí se jeden z nich na muže stojícího za plotem.
"Blázen sice jsem, ale blbec rozhodně ne," odpoví muž s ledovým klidem.

 

Tři generálové - jeden od pěchoty, jeden od bareťáků a jeden od letectva - se hádají, kdo má odvážnější vojáky. Letecký generál přivolá jednoho mechanika a velí:
"Vojíne, pozor! Vyšplháte na támhleten sloup, nahoře zazpíváte 'Nekonečné moře mraků' a seskočíte dolů!"
Vojín vyrazí tryskem ke sloupu, vyšplhá nahoru, tam zasalutuje, seskočí a dopadne v pozoru. Generál ho odvelí a říká:
"Tomuhle já říkám statečný muž."
Velitel zvláštní jednotky velí:
"Desátníku, v plné polní vyšplháte na sloup, postavíte se do pozoru, vypálíte čestnou salvu a slezete zpátky hlavou napřed!"
Desátník s baretem na hlavě popadne výstroj, hodí všechno na sebe a vyrazí na sloup. Tam se postaví do pozoru, vypálí čestnou salvu a sleze hlavou napřed dolů. Postaví se v pozoru před generála, který ho odvelí a pronese:
"Tomuhle říkám odvážný voják."
Pěchotní generál velí:
"Vojíne, plnou polní, do baťohu deset cihel a stopovacího psa, jednou rukou vyšplháte na ten sloup, nahoře zazpíváte státní hymnu, mezi zuby si vrazíte nůž a skočíte dolů po hlavě!"
Vojín srazí kufry, podívá se tak na generála a předpisovým tónem vykřikne:
"Naserte si, pane generále!"
Načež se generál s triumfem v očích otočí k ostatním:
"Tohle je podle mého odvaha!"

 

Důstojník vyřizuje stížnost na kvalitu chleba:
"Vojáci by neměli dělat takový povyk okolo maličkostí, vojíne. Kdyby měl takový chleba Napoleon, když překračoval Alpy, snědl by ho s radostí."
Vojín hbitě odpovídá:
"Ano, pane, ale tou dobou byl ten chleba čerstvý."

čtvrtek 28. března 2013

Vtipy na 28. března


Policista si koupil nové boty - lakovky. Pořád si je zálibně prohlížel, až se rozhodl, že když má takové pěkné boty, někam si vyrazí. Tak šel s kamarádem na ples.
Tancuje s jednou dívkou, stydí se, neví jak navázat rozhovor a tak kouká, pořád na zem, až si všimne, že když při valčíku nakročí, v odraze na botě vidí její kalhotky.
Využije toho a začne se bavit o práci, jak ho ta jeho hrozně baví, že je u policie, že je velitelem speciální psychologické jednotky, vymýšlí si, až to holce nedá a rozváže taky: "To si ale všechno vymýšlíte, že?"
"Ale kdepak, já jsem opravdu specialista. Já se podívám na člověka a vím o něm všechno. Jakou má povahu, s kým se stýká, jak se obléká, já se třeba podívám na vás a uhodnu, jaké máte kalhotky."
Holka nic, tak pokračuje: "Bleděmodré a na stranách mašličky."
Holka se mu vycukne, uteče za kamarádkou a povídá jí, co se jí stalo.
"Prosím tě, někde tě viděl strojit a dělá chytrého. Pojď, půjdem na záchod, vyměníme si je a uvidíme, panáčka."
Domluveno, vyměněno. Holka už celá netrpělivá až pro ni přijde tancovat.
"Tak co, náčelníku, jaképak mám teď kalhotky?" Kluk koukne na botu a povídá. "Růžové s bílýma tečkama."
Holka zas uteče za kamarádkou a povídá jí to.
"Tak nás musel vidět. Běž na záchod sama a sundej si je úplně. Já ho tady zatím ohlídám, aby za tebou nešel."
Dívka je za chvíli zpět a na dámskou volenku pro něj letí. Celá zvědavá rejpe: "Tak co, mladej. Zase uhodneš, jaký mám kalhotky?"
Kluk koukne na botu, koukne znovu a smutně povídá: "To je v pr*eli. Dneska nové boty a už je v nich takováhle díra."

 

Jdou dva policajti lesem a jeden najednou zkolabuje. Druhý volá do nemocnice. "Co mám dělat můj přítel umřel." Doktor mu odpoví: "Jen klid, nejdříve se přesvěčte, že je opravdu mrtev." Chvíli je ticho a za chvíli se v telefonu ozve výstřel. Teď je zase chvíli ticho a za chvíli se ozve: "Hotovo, co dál?"

 

Baví se dva policajti: "Ty hele, proč nám každý říká, že jsme debilové?"
"Nevím, jdi se zeptat šéfa."
Tak jde a šéf povídá: "Já taky nevím, ale když půjdeš do kostela a zeptáš se Ježíše Krista, tak ten Ti to snad poví."
Policajt příjde do kostela a ptá se Ježíše proč každý říka policajtům debile. Jěžís zvedne hlavu a povídá: "Když mě sundáš z toho kříže, tak Ti to povím."
Policajt tedy že jo. Sundá mu hřebíky z rukou a Ježíš jak padá dolů, stále jěště přípevněný za nohy kříčí: "Nejdřív nohy Ty debile!"

středa 27. března 2013

Vtipy na 27. března


Tři ženy se baví o sexu:
První žena: "Můj manžel je úředník a když přijde domů, tak se navečeříme a pak se něžně pomilujeme."
Druhá žena: "Můj manžel je dřevorubec a když přijde domů, tak mě přiváže k posteli, pak spolu souložíme a já mu přitom musím říkat sprosťárny, aby ho to vzrušovalo."
Třetí žena: "Můj manžel pracuje u Microsoftu a když přijde domů, tak mi vždycky vykládá, jak si za dva roky výborně zasouložíme a pak jde spát."

 

Leží tři instalačky v koši a jedna se ptá druhý, proč jí vyhodily. "Já mám na sobě program co nechodí pod Win95 a ty?" "Já mám na sobě program co chodí jen pod win95." A obě se ptají třetí co je zač. "Já jsem Win95!"

 

Baví se spolu tři frekventanti policejní akademie, jak dopadli u zkoušek.
První: "Píšťalka za jedna, pendrek za jedna, čeština za pět. Dali mi vyskloňovat slovo "Paříž"."
"A co jsi napsal?"
"Paříš, pařím, paříme..."
"A co ty?" obrací se na druhého.
Druhý: "Špatně - píšťalka za jedna, pendrek za jedna, čeština za pět. Měl jsem skloňovat slovo "zeměkoule", a tak jsem napsal - "ze mě koule, z tebe koule, z něho koule."
Třetí policajt se jen usmívá:
"Tak to já dopadl výborně - píšťalka i pendrek na výbornou a rovněž čeština za jedna. Já vyfasoval slovo "město."
"A co jsi napsal?"
"Mně sto, tobě sto, náčelníkovi pětikilo!"

úterý 26. března 2013

Šetříme, kde se dá

Z televize, novin a internetu se na nás hrnou články o tom, jak špatná je ekonomická situace, jak vysoká je nazaměstnanost a podobné ekonomické jobovky. Zvlášť poslední události z Kypru, kdy se lidé nedostali ke svým penězům v bankám, mě přiměly k zamyšlení, jak moc jsme závislí na společnosti, ve které žijeme. Bez peněz a obchodů přežijeme sotva pár dní. Kdo z nás si umí vypěstovat něco k jídlu? Možná tak bylinky za oknem. I když stále ještě jsou lidé, kteří pěstují zeleninu a ovoce, chovají domácí zvířectvo a nejsou tak závislí na tom, co a v jaké kvalitě koupí v obchodech.

Motivy těchto drobných zahradníků a chovatelů jsou dvojí, buď je to baví nebo to dělají pro peníze, aby ušetřili. Užitková zahrádka je jeden ze způsobů, jak ušetřit na jídle. Dá to práci, ale můžete si vypěstovat zeleninu levnější, ale i kvalitnější než je v obchodech.

Zahradničení ovšem není pro každého, takže musíme hledat slevy na jídlo i další naše potřeby jinde. Rozmáhají se slevové portály, na českém internetu je jich tolik, že se snad ani všechny nemůžou uživit. Pro spotřebitele je to možnost ušetřit, obchodníci zase můžou pomocí slev přitáhnout nové zákazníky. Výhody na obou stranách.

Přála bych si, abychom byli bohatou zemí, oplývající blahobytem. Možná bychom se pak tolik nehonili za slevami za každou cenu. I když, být bohatý neznamená, že bezhlavě rozhazuju peníze. Zvlášť když jsem si ty peníze musel/a vydělat vlastní prací, tak si jich vážím.

Vtipy na 26. března


Novomanželé vycházejí z kostela. Kolemjdoucí kluci na sebe spiklenecky mrknou a jeden z nich povídá: "Vystrašíme je?" Druhý neváhá, rozběhne se k nim a volá "Ahoj tatí!"

 

Potká starší paní na ulici plačícího chlapečka.
"Co se ti stalo?" ptá se ho.
"Já jsem se ztratííííl."
"No to nic," chlácholí ho. "A svoji adresu znáš?"
"Znám. Franta zavináč volny tečka cezet."

 

Tři zaměstnanci Apple Comp. a tři zaměstnanci Microsoftu mají odjet vlakem na nějakou konferenci. Na nádraží si tři zaměstnanci Microsoftu zakoupí tři jízdenky, zatímco zaměstnanci Apple Comp. jen jeden pro všechny.
"Jak mohou tři osoby cestovat jen na jeden lístek?" ptá se jeden zaměstnanec Microsoftu.
"Počkejte a uvidíte," odpoví jeden z chlápků od Applu.
Všichni nastoupí do vlaku. Zaměstnanci Microsoftu zaujmou svá místa, ostatní tři se zavřou na toaletě. Vlak se rozjede a za chvíli příjde průvodčí. Zaťuká na dveře toalety a volá: "Jízdenky prosím".
Dveře se pootevřou, v nich se objeví ruka s lístkem. Pruvodčí ho zkontroluje a vrátí.
Zaměstnanci Microsoftu se diví a říkají si, že to je opravdu šikovná a dobrá myšlenka. Po konferenci se tedy všichni ocitnou na nádraží a všichni tři zaměstnanci Microsoftu se dohodnou, že použijí metodu Applovských kolegů a že tak ušetří pěkné peníze. Zakoupí si tedy jen jeden lístek, jenže zaměstnanci Apple Comp. si nekoupí tentokrát žádný.
"Jak to chceteovést tentokrát?" ptá se jeden ze zaměstnanců Microsoftu.
"Počkejte a uvidíte," odpoví zase jeden z chlapíků od Applu.
Když vejdou zaměstnanci Microsoftu do vlaku, vrhnou se okamžitě na nejbližší záchodky a zavřou se do nich. Zaměstnanci Applu se umístí do toalet, které jsou hned vedle. Sotva opustí vlak nádraží, vyleze rychle jeden ze zaměstnanců Apple Comp. ze svého záchodu, přiblíží se k tomu, v němž jsou schovaní tři zaměstnanci Microsoftu, zaklepe na dveře a zavolá:
"Jízdenky prosím..."

 

Zákazník: "Na mém počítači sa zlomil stojan na šálek. Je ještě v záruce, tak se chci zeptat, kdy mi ho můžete přijít vyměnit." Technik: "Prosím? Jaký stojan na šálek? To jste dostal jako reklamu někde na výstavě nebo co? Je na tom nějaka značka?"
Zákazník: "O žádné reklamě nevím, byl vestavěný v počítači, je na něm napsáno "8x" a když jsem stlačil tlačítko, tak sa vždy vysunul."

pondělí 25. března 2013

Vtipy na 25. března


"Člověče, už tři hodiny tady sedíte a koukáte na mě, jak chytám ryby. Proč to nezkusíte sám?"
"No, já bych na to asi neměl tu trpělivost."

 

Při vyučování se profesorka ptá žaček:
"Jak se jmenuje ta síla, která drží celé naše nitro a činí nás lepšími?"
Maruška se přihlásí a po vyvolání povídá:
"Vy určitě myslíte podprsenku."

 

 

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí:
"Paní Čermáková, znáte mne?"
"Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník."
Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá:
"Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?"
"Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal."
V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše:
"Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!"

neděle 24. března 2013

Vtipy na 24. března


Policajt vyšetřuje znásilnění uklizečky.
Pol.: "Paní, proč jste mu neutekla?"
Ukl.: " No to nešlo, vlevo zeď, vpravo zábradlí a vzadu ten násilník, co jsem měla dělat?"
Pol.: "No a proč jste neutekla dopředu?"
Uk.: "Blázníte, tam už to bylo vytřený!"

 

Přijde stará dáma do Chase Manhattan Bank. V náručí má velký papírový pytel. Přistoupí k okýnku a chce mluvit s prezidentem banky. Úředník, že lituje, ale není to možné.
"To se uvidí," řekne dáma. "Mám tu tři milióny na hotovosti, chci si otevřít konto a když mě k němu nepustíte, půjdu jinam a zatelefonuju mu, že jste mě vyhodil."
Takže ji zavedou k prezidentovi Chase Manhattan Bank, ten je na starou dámu hrozně milý, všechno zařídí, ovšem - je zvědavý, jak k penězům přišla. Burza? Dědictví?
"Já se sázím," vysvětluje stará dáma. Prezident je překvapen. Sází? S kým? A o co?
"Vsadím se například s vámi, pane prezidente, o pětadvacet tisíc dolarů, že budete do zítřka do deseti hodin dopoledne mít hranaté koule!"
Prezident užasne, je trochu pohoršen, ovšem pětadvacet tisíc dolarů je částka, která je zajímavá i pro prezidenta Chase Manhattan Bank. Vsadí se, večer jde domů, pořád se kontroluje, žádnou změnu neshledává, i ráno je všechno v pořádku, naposledy se zkontroluje v 9.55, a když se ozve v deset klepání na dveře, má báječnou náladu.
Stará dáma vejde s elegantním pánem v závěsu. Jde kvůli té sázce a ten pán je její právník.
"Je mi líto, madame," za4ne prezident Chase Manhattan Bank, "ale tentokrát, jak se obávám, jste nevyhrála."
"To se stává," krčí dáma rameny. "Jistě chápete, že vám sice věřím, ovšem přesvědčit se musím!"
Prezident Chase Manhattan Bank souhlasí, stáhne kalhoty, stará dáma se přesvědčí a prezident najednou řekne:
"Promiňte, madame, ale proč váš právník mlátí hlavou o stěnu?"
Stará dáma se usměje:
"Já se s ním vsadila o sto tisíc dolarů, že dneska dopoledne budu držet prezidenta Chase Manhattan Bank za koule!"

 

Potkajíse dva koktaví
"A-a-ahoj!"
"Na-na-nazdar"
"Jak s-se m-máš?"
"Ale, j-jo, j-jde, t-to. Z-z-zrovna j-jsem s-se při-přihlásil do ško-školy pro ko-koktavy!"
"Jo? N-no t-to m-mi p-pak mu-musíš vy-vyprávět j-jaky to t-tam by-bylo!"
A tak s tim se rozloučí a potkají se zase asi po půl roce:
"Č-čau! T-tak j-jaky to b-bylo ve šk-škole pro ko-koktavý?"
A druhej si stoupne do pozoru a vychrly:
"Tři tisíce třista tři a třicet stříbrných stříkaček stříkalo přes třitiíice třista tři a třicet stříbrných střech!"
"No-no t-to je fa-fantastický!!!"
"N-no j-jo, a-ale ma-malokdy na-na to p-přijde ř-řec...."

sobota 23. března 2013

Vtipy na 23. března


Studenti dostali za úkol napsat sloh na téma "Lež má krátké nohy". Jeden ze studentů byl hotový za deset minut. Učitelka byla zvědavá, co za takovou chvilku napsal, a tak četl: "V sobotu odpoledne jsem se vydal s kamarádem Karlem do lesa. Bylo krásně, slunce svítilo, lesní mýtinka lákala do mechového objetí. I zalehli jsme, lebedili si a jímala nás mírná dřímota. Vtom se v ohbi lesa objevila dívčí postava. Chtěl jsem se zvednout a podívat, ale Karel mě zadržel a pravil: "Lež, má krátké nohy!"

 

V americe poprvé testovali nový Concord (letadlo). Absolvovali asi 10 neúspěšných zkoušek, protože vždy, když letadlo vzlétalo, utrhly se mu obě křídla. Vypsali tedy odměnu 10 milionů dolarů pro toho, kdo zabezpečí, aby se neutrhly. No a samozřejmě scházeli se různí zájemci o odměnu, ale nikdo nic nevymyslel. Až jednou přišel do NASA jeden slovák, z Harmanca, dlouholetý zaměstnanec Harmaneckých papíren a říká jim: "To musíte podél křídel navrtat dírky."
Jak jinak, nikdo mu nevěřil. Po dlouhém přesvědčování a vzhledem k tomu, že už nebyli jiní zájemci se rozhodli, že to vyzkoušejí a opravdu, fugovalo to. Tak se ho teda ptají: "Teď, když už je odměna vaše, řekněte, jak vás to napadlo?". " No víte, u nás máme takový záchodový papír, který má dírky na odtrhnutí, ale vždy se odtrhne někde jinde než na nich."

 

Napoleon odpočívál ve svém stanu, když tu náhle vrazí dovnitř sluha a volá:
"Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich milión!!"
"Dobre, Jeane, přineste mi moji červenou košili."
Pak Napoleon odejde a po pár hodinách se vrátí z vítězné bitvy. Sluha se ho ptá, k čemu byla ta červená košile, a Napoleon odpovídá:
"Milý Jeane, to je psychologická záležitost. Když mám červenou košili, vojáci neuvidí krev, kdybych byl zraněn, a tudíž se nebudou obávat, že bych mohl zemřít."
O pár hodin později opět sluha přiběhne:
"Pane, Angličani! Pricházejí! Jsou jich tři milióny!!"
"Dobre, Jeane, přineste mi moji červenou košili."
Opět se Napoleon vrátí z bitvy jako vítěz.
Druhý den ráno sluha přibíhá a volá:
"Pane, Anglicani! Přicházejí! Je jich šest miliónů!! Tady je vaše červená košile!"
"Ne, Jeane, jestli jich je šest miliónů, pak to znamená, že je čas na moje hnědé kalhoty."

pátek 22. března 2013

Vtipy na 22. března


Zloděj loupí v rodinném domku. Z vedlejší místnosti se ozve: "Ježíš Tě vidí." Zloděj se strašně lekne a jde se podívat kdo to mluví. Ve vedlejší místnosti najde velikého papouška v kleci. Uleví se mu, ale papoušek znovu opakuje: "Ježíš Tě vidí." Tentokrát už mu zloděj odpoví klidným hlasem: "To nevadí, já si to z Ježíšem už nějak srovnám."
A papoušek znovu říká: "Ježíš je pittbul."

 

Rybář chytí zlatou rybku. Rybička povídá: "Když mě pustíš, splním Ti tři přání". Rybář se zamyslí a povídá: "Tak dobře. Chtěl bych mít nádhernou krasavici a tolik peněz, že bych měl do smrti všechno, na o si vzpomenu." A najednou vedle něj stojí krasavice, radost pohledět a tolik peněz, až oči přecházejí. Rybička povídá: "A co Tvé třetí přání?" Rybář na to: "Vždyť já už všechno mám, nic nepotřebuju....víš ty co? Mám na Slovensku kamaráda, věčně s něčím nespokojeného, splň mu to, co ráno vysloví jako první, když vstane z postele." Rybka souhlasí. Druhý den ráno vstane slovenský kamarád, vyleze před chalupu, protáhne se a povídá: "Jááááááááj, sto ko*otou do riti a hrdzavá kotva do chrbta....!"

 

Přijde chlápek k doktorovi, že má jednu kouli dřevěnou a jednu železnou. Doktor si ho chvilku prohlíží a ptá se: "Vy ale manželku nemáte, že?" "Ale mám, Máňu, už jsme spolu sedm let." "Ale nespíte spolu, to ne, že ne?" "Jo, každej den, klape nám to v posteli." "Děti ale nemáte, že?" "Ale jo, máme, Pinochio chodí do první třídy a Robocopovi budou čtyři."

čtvrtek 21. března 2013

Vtipy na 21. března


Ukradnou dva lupiči sajdkáru. Ten, co řídí, říká tomu druhému:
"Kdyby jeli policajti, tak zakukej!"
A tak jedou. Za chvíli se z bočního vozíku ozve:
"Ku ku ku ku..."
Ten, co řídí, rapidně zvýší rychlost. Po chvíli zas:
"Ku ku ku ku ku..."
Zase přidají. Řítí se jak šílenci. Ale pak zas:
"Ku ku ku..."
Lupič, co řídí, z toho vymáčkne absolutní maximum. Jedou jak namydlený blesk. Načež ten vedle zařve:
"Ku ku ku ku..."
Lupič, co řídí, se nasere, a ptá se:
"Tak co je furt, do pr*ele, vždyť jsme jim už davno museli ujet!"
A ten vedle na vozíku zaječí:
"Ku ku.. kurva, ta sajdkára nemá dno!!"

 

Na jedné obchodní lodi za války kapitán říká poručíkovi:
"Dojdi do podpalubí a řekni chlapům, že se balíme a vypadnem, míří na nás torpédo a za minutu je tady!"
Poručík jde do podpalubí a říká chlapům:
"Vsaďte se, že když ho vytáhnu a bacím s ním o stůl, tak se loď potopí."
Oni nevěří a tak ho vytáhne a třískne s ním o stůl. Loď se roztříští a když tak plavou v moři plném trosek, kapitán řve na poručíka:
"Sakra, co jste v tom podpalubí provedli? To torpédo nás minulo."

 

"Včera jsem si dal v hospodě teleskopický guláš."
"Co je to za blbost?"
"Polovic z telecího a polovic ze skopového."

středa 20. března 2013

Vtipy na 20. března


Na dědině hlásí místní rozhlas:
"Haló, haló! Dnes budeme v kulturním středisku promítat švédský pornografický film 'Dala baba vojákovi'...pardón, pardón...není to švédský ale sovětský, ne pornografický ale panoramatický a ne 'Dala baba vojakovi' ale 'Balada o vojákovi'! Děkuji!"

 

Žebrák postával na ulici a v každé ruce držel jeden klobouk. Jeden kolemjdoucí mu do jednoho klobouku hodil bůra a zvědavě se ptá:
"Hele, proč držíš v každé ruce jeden klobouk?"
Žebrák odvětil věcným tónem:
"Obchody jdou poslední dobou dobře, tak jsem se rozhodl otevřít novou pobočku."

 

Za prchajícím člověkem běžel ozbrojenec a volal na Sokrata:
"Zadrž ho, je to vrah!"
Sokrates se však ani nehnul a pronásledovaný utekl. Ozbrojenec doběhl k filosofovi a zlostně se ho ptal:
"Proč jsi toho vraha nezadržel?"
"Vrah? Co tím myslíš?" odpověděl mu Sokrates.
"To je otázka? Vrah je přece člověk, který zabíjí."
"Tedy řezník?"
"Nesmysl, myslím člověka, který usmrtí jiného člověka."
"Aha, voják."
"Ne, myslím takového, který usmrtí člověka v době míru."
"Už rozumím, myslíš kata."
"U všech rohatých! Myslím člověka, který zabije druhého člověka v jeho domě!"
"Ale proč jsi to hned neřekl, že jde o lékaře?"

 

Vyrazili takhle John a Joe prérií na západ. Večer dorazili k nějaké osadě, zarazili před saloonem, a že tam přespí. Když vedli koně do stáje, John se najednou zarazil a povídá:
"Hele, Joe, jak my si zítra ty koně poznáme?"
"Hmmm, počkej, mám nápad. Ja tomu svýmu koni uříznu nohu, takže ráno bude jasný, že ten trojnohej je můj."
Tak Joe svýmu koni uříz nohu, šli spát, ráno si Joe vzal trojnohýho koně a John čtyřnohýho. Vyrazili na cestu a po chvíli John volá na Joea:
"Hele, Joe, počkej. Ten tvůj kůň běhá na těch třech nohou rychlejš, to nejde, abys na mě čekal, já tomu svýmu taky uříznu nohu."
Tak John taky uříznul svýmu koni nohu a v pohodě na trojnohejch koních dojeli k večeru do další osady. Jenže zase vyvstal problém, jak si poznat koně. No, Joe tomu svýmu zase uřízl nohu, ráno si je zase poznali, ale zase ten Joeův jel rychlejš a John tomu svýmu taky uřízl nohu. Takhle to šlo i další den, až Joe večer ve stáji chvíli přemýšlel s pilou v ruce u svého jednonohého koně a pak pravil:
"Hele, Johne, já už tomu svýmu koni žádnou nohu uříznout nemůžu, on by potom přeci nemoh vůbec běhat."
John se zamyslel a pak najednou radostně vyhrkl:
"Já už to mám. Ten tvůj je černej a ten můj bílej!"

úterý 19. března 2013

Vtipy na 19. března


,Mami, když je manželem kočky kocour, kachny kačer, tak to je manželem slepice slepec?'

 

Chlapec volá přes plot na sousedku: „Paní, prosím vás, můžete mi podat můj šíp?" „Ale jistě, chlapče," odpovídá paní, „kdepak je?" „Vaše kočka ho má v zádech."

 

Jdou spolu dvě holčičky do parku. Jedna si jde hrát na písek a druhou zastaví starší pán a říká: "Holčičko, když ti dám bonbónek, můžu ti pohladit vlásky?" "Tak jo", odvětí holčička. "A když ti dám další, můžu ti pohladit ručičku?" "Tak jo. " "A když ti dám další, můžu ti pohladit nožičku?" Holčička se otočí na kamarádku a říká: "Ty vole, ten než mě ošuká, tak budu mít cukrovku ....!"

 

 

"Proč jste při lovu vystřelil na svého kolegu?" "Pokládal jsem ho za srnu." "A kdy jste zjistil svůj omyl?" "Když srna vystřelila na mě."

 

Láďa, bezdomovec, přijde na úřad práce a žádá tam o nějakou práci. Tam sedí dva chlápci a jeden na to: "Láďo, my bychom ti hrozně rádi nějakou práci dali, ale máš smůlu, nic nemáme." Láďa se nevzdává a říká: "Chlapi, ale já se znám s Havlem." Oni: "To ti tak žerem." Tak Láďa vezme telefon, vytočí Pražský Hrad, tam to vezme Havel, pokecaj, takový ty fráze, jako, jak se má Dáša, nebo, tak co kdy zase zajdeme na hrba. Ti dva jako že no a co, Havla u nás zná každej. Nereagujou. Láďa: "Chlapi, ale já se znám i s Billem Clintonem." Zase vytočí Bílý dům. Zase pokecaj (Jak se má Hillary,...). No a zas nic, ti dva nereagujou. "Láďo, práci nedostaneš." Tak Láďa: "Chlapi, ale já se znám i s papežem." Tak vezmou dodávku, dojedou do Vatikánu, tam papež zrovna slouží mši, plný kostel lidí. Láďa se pustí nahoru k oltáři, už zdálky volá: "Nazdar Karle !" Papež ho uvidí, roztáhne ruce, objímají se, pokecaj, jak to jde a jak se má Bůh, ...atd. Láďa se vrátí zpátky, tam stojí ti dva chlapi, úplně vodvařený, dolní čelisti spadlý až na hrudník, voči vykulený. Láďa na ně kouká: "To jste tak hotový z toho, že se znám s papežem?" "Ne to ne, ale před chvilkou tudy šli dva Japonci, a ten jeden se ptal: "Co je to zač, co támhle stojí vedle Ládi?"

pondělí 18. března 2013

Vtipy na 18. března


Baví se dvě blondýny: „Tak jsem zase byla na jaterních testech." „A jsou tam těžké otázky?"

 

Blondýnka si dělala pilotní licenci na vrtulník. Posadili ji do takového toho malého otevřeného stroje, který se používal v armádě a známe ho všichni z M.A.S.H. - dražší stroje nikdy na první lety nováčkům nikdo nedá. Děvenka to byla šikovná a všechno šlo jako po másle. Zvládla perfektně otáčení, stoupání, klesání i vodorovný let a tak jí řídící věž povolila desetiminutovou vyhlídkovou trasu. Ke zděšení všech přítomných se najednou z ničeho nic malá tečka na obloze začala prudce blížit k zemi. Vrtulník spadl do rybníka, blondýnka doplavala v mírném šoku ke břehu, kde ji vytáhli, nalili do ní něco whisky a ptají se: „Co se stalo?" „Já nevím, všechno šlo skvěle, ale začala mi být zima a tak jsem vypnula ten velký větrák."

 

V jednom krámku se zeleninou na malém městě se pořád poflakoval pomocník prodavače - na první pohled prostoduchý chlapec. Dokonce tak prostoduchý, že ostatní chlapci z ulice si z něj pořád dělají legraci. Vždycky mu dávají vybrat mezi deseťákem a čtvrťákem a on si vždycky vezme deseťák, kluci říkají, že proto, že je větší. Zelinář si toho jednou všiml, vzal si chlapce stranou a povídá: "Podívej, hochu, oni si z tebe dělají legraci. Myslí si, že nevíš, že čtvrťák má větší hodnotu. Proč si vždycky bereš deseťák? Jen proto, že je větší?" "No, kdybych si vzal čtvrťák, přestali by to dělat."

neděle 17. března 2013

Vtipy na 17. března


Hádá se takhle jeden Američan s Čechem, jestli je trabant auto nebo není. Čech se naštve, sedne do tráboše, zabouchne dveře, popojede dopředu, popojede dozadu, udělá pár koleček a pak se teprve rozjede. Američan říká: „Dobře, už ti věřím, je to auto, jezdí to, ale co měly znamenat ty manévry na začátku?" „Ale, přibouchl jsem si do dveří pampelišku, nešla utrhnout, tak jsem ji musel ukroutit."

 

„Jaké květiny mám koupit své dívce?" „Chceš-li ji hladit, pak růže, chceš-li líbat, narcisy." „Co s ní chci dělat, vím docela přesně. Koupím ji kaktus."

 

V ruské továrně na šicí stroje odchází pracovnice po čtyřiceti letech do důchodu. Předseda odborové organizace se jí ptá, co by chtěla na odchodnou: "Šicí stroj." "A to sis, soudružko, za ty roky nestačila nakrást součástky?" "Ale nakradla. Ale ať skládám, jak skládám, vždycky je to samopal."

 

Ivan si kupuje záchod na svou daču. Prodavač mu nabízí Sibiřský typ. Ivan ho rozbalí, uvidí dvě tyčky a ptá se, jak se to používá. "Jednu tyč zarazíte do země a pověsíte kabát. Druhou odháníte vlky."

 

Blondýnka a brunetka nastoupí na Slovensku do rychlíku. V jednom kupé je úplně prázdno, jenom u okna sedí starý šedovlasý pán s dlouhou bradou. Blondýnka ho upřeně pozoruje a po chvíli se nakloní k brunetce a zašeptá: "Ty, to bude asi Štefan I., král uhorský." Brunetka převrátí oči a odpoví: "Čo ti šibe? Veď ten je už dobrých tisíc rokov po smrti!" Jedou dál a na další zastávce přistoupí chlap, nahlédne do kupé a řekne: "Vitaj Štefan, čo tu robíš - veď teba som už dobrých tisíc rokov nevidel!" Blondýnka se otočí k brunetce a vítězoslavně prohlásí: "No vidíš, a potom ktorej z nás tu šibe?"

sobota 16. března 2013

Vtipy na 16. března


Otec a syn kanibalové se plíží po pláži, uvidí krásnou blondýnku a kluk praví: "Tati, sežereme ji?" "Ne, vezmeme ji domů a sežereme maminku."

 

Přijde takhle koktavý do metra a ptá se jednoho: "Ko ko ko kolik je ho ho ho hodin??" Cestující mlčí a mlčí a tak pán se zeptá jiného a pak odejde, načež ostatní se ptají toho tichého: "Proč jste mu, chlape, neodpověděl??!!" "Bál js js jsem s se že mi rrr ro zbi bije hu hu hubu."

 

Že zrovna já musím mít při tom rande takovou smůlu... Přijdu s Katkou do restaurace, objednám pro nás oba večeři a Katka pak najde ve svém salátu velkého slimáka. Hned začne křičet: "Pane vrchní, zbavte mně toho zvířete, rychle ho odneste!" A vrchní mně popadne za límec a vyhodí mě z hospody...

 

Žena se dala odvézt taxíkem. Když přišlo na placení, zjistila, že nemá peníze. Taxikář naštvaně bouchl dveřmi, šlápl na plyn a odvezl ženu na kraj lesa. Na louce prostřel plachtu ... "Co chcete dělat? Mám doma tři děti!" "A já mám doma šedesát králíků, tak nekecej a trhej jetel!!!!!!

 

Angličan, Skot a Ir pijí pivo. Těší se, jak si smočí rty v lahodném černém moku. Najednou každému z nich přistála na sklenici moucha a uvízla v husté pěně. Angličan své pivo znechuceně odstrčil. Ir jedním prstem mouchu vylovil a pořádně se napil. A Skot vytáhl tu mouchu z piva, podržel ji na sklenici a zařval: „Vyplivni to, ty potvoro! Vyplivni to!”

pátek 15. března 2013

Vtipy na 15. března


Babička se ptá vnuka: "Karlíčku, zítra máš svátek. Chceš kovovou nebo papírovou padesátikorunu?" Vnuk odpoví: "Radši kovovou, ale zabal mi ji do té papírové, ať se nepoškrábe."

 

Dohadují se tři důchodci z Ruska, z Ameriky a z Čech co by bylo lepší vědět.
První – Rus říká: „Já bych chtěl vědět, jestli moje dcera je závislá na drogách.“
Ti dva se ho ptaj proč?
První: „No abych věděl, jestli jí můžu odkázat své jmění.
Druhý – Američan říká: „Já bych chtěl vědět, co bylo dřív – slepice, nebo vejce.“
Ti dva se ho ptají proč a Američan: „No abych pomohl mému synovi s výzkumem.
A třetí – Čech říká: „A já bych chtěl vědět, kde umřu.“
A ti dva se ho ptají: „A dyť to je kravina, proč prosimtě?“
Čech na to: „No, abych tam nechodil.“

 

Hádají se Řek a Ital, kdo z nich má vyspělejší kulturu. Řek říká: „My máme Pantheon !“ Ital na to: „My máme Koloseum !“ Řek: „My jsme měli ty největší matematiky v historii !“ Ital: „My jsme měli Římskou říši !“ Tak se hádali a hádali, až nakonec Řek řekl: „A my jsme vynalezli sex !“ A Ital na to: „To jo, ale byli to Italové, kteří do něho zapojili ženy !“

čtvrtek 14. března 2013

Vtipy na 14. března


Hádali se myslivci, kdo má lepšího psa: "Můj pes najde moji stopu třeba i na druhý den. Co tomu říkáš?" "Co bych tomu říkal? Vykoupej se."

 

 

"Občane, co to tady na veřejném prostranství děláte?" "Co bych dělal? Souložím !" "No - v zásadě to zakázáno není. Ale kde máte partnerku ?" "Byla hotová dřív, tak šla domů .."

 

 

Cikán a gadžo bydlí vedle sebe ve stejných barácích. Oba dva se rozhodnou ty dva baráky prodat. Běloch vyhodí cenu na 1 000 000 Kč, ale dozví se, že cikán ten svůj prodává za 2 000 000 Kč. Nasupeně tedy dojde k cikánovi a povídá: "Jak to, že prodáváš ten stejný dům za dvakrát takovou cenu?!" "Protože vedle mě nebydlí cikáni!"

 

Dvě slečny hrají golf. Jedné se povede dlouhý odpal, ale když se míček blíží k zemi, slečna ztuhne. Trefila totiž přesně směrem na čtveřici pánů, hrajících na vedlejší jamce. A vskutku, jednoho z nich míček zasáhne a chlápek se zhroutí k zemi, zkroucen s rukama vraženýma do rozkroku. Slečna neváhá a vyběhne situaci nějak napravit. Chlap tam leží, heká bolestí, a slečna nabízí pomoc. On chvíli odmítá, ale slečna ho přesvědčuje, že je fyzioterapeutka a tudíž se vyzná. Postižený tedy rezignuje. Slečna mu zvedne ruce, rozepne poklopec a začne oběma rukama masírovat. Po pár minutách se ptá, jak se pán cítí. On odpovídá: "Jo, je to paráda, hrozně příjemně. Ale ten trefenej palec na ruce mě pořád pekelně bolí!"

středa 13. března 2013

Vtipy na 13. března


Lord Clifton a lord Halifax se přeli, zda je sex rozkoš nebo dřina. Nakonec zavolal lord Clifton svého sluhu a říká: "Jamesi, odpovězte pravdivě. Čím je pro vás soulož, rozkoší nebo dřinou?" "Vaše lordstvo, s vaší paní dřina a s vaší dcerou rozkoš."

 

V Hydeparku se střetli dva lordi. Když kolem nich projela dáma na koni, zeptal se jeden z nich: "Sire, znáte tu dámu?" "Jistě." "A měl jste s ní něco?" "Moment," pravil lord, vytáhl zápisník, podíval se do něho a pravil: "Yes, měl." "A víte, že to je moje žena?" "MOment," zase s klidem Angličana sir znovu notes, nalistoval a pronesl: "Yes, sir. I know." "A nemáte mi k tomu co říct?" "Moment," ... opět zápisník a slova: "Mám, špatně přiráží...!"

 

"Sire, jste dnes nějaký nakvašený..." "Nedivte se, lorde. Přišel jsem včera večer z klubu tak dobře naladěn, že jsem zašel do ložnice naší pokojské..., třikrát jsem ji zcela uspokojil, abych pak ráno s hrůzou zjistil, že jsem si spletl pokoje, a že to byla moje žena."

 

Praví lord Winchester svému sluhovi: „Je podle vás milování práce nebo zábava?" „Jistě zábava," na to věrný sluha, „kdyby to byla práce, sire, tak bych to musel dělat za vás!"

 

Přijde Lord domů. V pokoji sedí lady na židli, je nahá, zády opřená, kolena má od sebe a vzdychá: „Ou nou, ou nou!"
Lord se ptá: „Oh lady, co se vám stalo?" Lady: „Ou, mám vlka." Lord se na ní podívá a praví: „Oh lady, nevím co je to za zvíře, ale tlamu to má strašnou."

úterý 12. března 2013

Vtipy na 12. března


Pesimista vidí v tunelu tmu. Optimista vidí světlo na konci tunelu. Realista vidí světla vlaku. Strojvůdce vidí tři debily na kolejích...

 

Dva muži se ztratí na poušti. Bloudí dva dny a pak jeden z nich říká druhému: "Vystřel, třeba nás někdo uslyší." "Tak dobře." Vystřelí a oba čekají, jestli je někdo uslyší. Čekají asi hodinu a nic. Tak se seberou a jdou dál. Za další dva dny zase první povídá: "Vystřel, třeba nás někdo uslyší." Druhý vystřelí a zase oba čekají, jestli je někdo uslyší. Čekají zase hodinu a nic, tak jdou dál. A za další dva dny se výzva opakuje: "Vystřel, třeba nás někdo uslyší." "Nemůžu, došly mi šípy."

 

Hovorí pani učitelka v škole, v prvej triede: Deti, napísajte do zajtra slohovú prácu na tému: MAMA JE LEN JEDNA Druhý den vraví: Deti, kto nám prečíta svouju prácu? Hlási sa Marienka. Moja mamička ma ráno zobudí tak, že ma hladká po vlasoch. Když sa zobudím, mám nachystané ranajky. Pak ma mama učeše a ideme autom do školy. Tu ma vysadí, zamáva na mna a ide do roboty. MAMA JE LEN JEDNA. Hlási sa Fero a číta: Ked prijdem domov, je tam dym jako v bani. Mama sedí na kolenách nejakého uja, obaja fajčia a už od dverí na me reve: Fero,hned zájdi do lednice a dones nám dve desiatky ! Otvorím lednicu a volám: MAMA, JE LEN JEDNA!

pondělí 11. března 2013

Vtipy na 11. března


Malíř přijde do galerie, aby se zeptal, jak se prodávají jeho obrazy. Galerista mu říká: Mám pro vás dvě zprávy, dobrou a špatnou.

Ta dobrá je, že přišel člověk, zeptal se, jestli po vaší smrti stoupne cena vašich obrazů. Když jsem řekl, že ano, tak si jich koupil 15.

A ta špatná zpráva?

Ten člověk byl váš lékař.

 

Je příšerné horko. Muž vyjde ze sprchy a říká ženě:

To je vedro, nejradši bych se ani neoblékal. Co myslíš, že by si pomysleli sousedi, kdybych šel sekat trávu nahý?

Asi by si pomysleli, že jsem si tě vzala pro peníze.

 

 

Mezi přítelkyněmi: „To bylo letos v létě skvělé. Nedovedeš si představit, jak jsem v těch Luhačovicích byla obletovaná.” „Cože, tak i tam bylo tolik much a komárů?”

 

Vyhazuje manželka novou válendu na smetiště a vysvětluje kamarádce: „Včera jsem na ní byla nevěrná manželovi a nechci, aby mi to připomínala.” „Nebuď hloupá, kdybych se tím měla řídit, tak nám v bytě zbyde jenom lustr!”

 

„Doslechla jsem se," povídá jedna žena své přítelkyni, „že se chceš vrátit k manželovi. Je to pravda?" „Ano. Nemohu se už déle dívat na to, jak si nyní šťastně žije."

 

Je krásné ráno. Chlapeček se probouzí a vidí ve svém pokoji modrého králíka. "Kdo jsi?" "Já jsem Azurit." "A co tu děláš?" "Kradu ti rifle." "A budeš tady, až se vrátím?" "No ty si asi vadnej, ne?"

neděle 10. března 2013

Vtipy na 10. března


Kdo je na světě nejlínější? Mužský orgán: celý život se válí na pytli a když už vstane, odplivne si a zase si lehne.

 

Lze souložit v poledne na náměstí?
Samozřejmě. Je však nutno počítat s tím, že kolemjdoucí do toho budou kecat.

 

Proč chlap nepotřebuje ženskou? Když má hlad, zajde do hospody. Když má žízeň, jde do hospody a když si chce zasouložit, jde do hospody a pokecá o tom.

 

„Maminka mě má hodně ráda,” chlubí se malý Filípek.
„A jak to víš?” řekne mu kamarád.
„Tátu už vyměnila čtyřikrát, ale mě ani jednou!”

 

Víte, co je vrchol optimismu? Oženit se s vlastní sekretářkou a myslet si, že jí budete moct dál poroučet.

 

Motto na dnešní den: Práce není penis, postojí i dva dny...

 

Do hospody dorazí chlápek a hned k výčepu a poručí si vodu. Vyžunkne ji. Pak druhou... a ještě třetí. Když chce, aby putykář ještě jednou otočil vodovodním kohoutkem, ten mu podá krabičku prezervativů. „To mi dáváte jako na co?” „To chápejte jako pozornost podniku - aby se už nerodili další volové, jako vy!”

 

„Pane vrchní!” volá host. „Prosím!” „Chtěl bych se vás zeptat, co pije váš kuchař.” „Rum.” „Tak mu vyřiďte, ať přestane chlastat a začne vařit!”

sobota 9. března 2013

Vtipy na 9. března


Zastaví auto u lesa a vyběhne řidič. Začne močit ze silnice do křoví. Najednou se ozve:
"Haló pane, chčijete mi na záda!"
"Proboha, mluvte slušně, mám ve voze dámu!"
"A co myslíte, že tu prcám ježka?"

 

 

Lady Patricie si myje nohy. V tom vstoupí do koupelny sluha. Vidí sehnutou nahou lady, jeho tělo okamžitě zareaguje a tak Bolton neváhá a nasadí zazadu. "Ale Boltone!" "Mám ho vyndat, lady?" "To ne, ale ta drzost!"

 

 

Včera jsem měl poprvé sex. Bylo to krásné, bylo to tak romantické, citlivé a něžné... Ale dnes mi kámoši říkali, že ve dvou je to ještě lepší...

 

 

Přijede princ k zámku šípkové Růženky a kouká, ona už tam proklestěná cestička... jde tedy ve stopách a co nevidí... s Růženkou už dovádějí dva jeho předchůdci..... kroutí hlavou a ptá se... "Coto tu děláte?" princové se smějí a zvou ho... "pojď si zaskotačit s námi, můžeš všechno, ale nelíbat!, nebo se vzbudí".

 

 

Jaký je rozdíl mezi chlapem a jogurtem ? Jogurt má aspoň trochu kultury...

 

 

Jaký je rozdíl mezi slepicí a dálnicí? Na slepici může jenom kohout, kdežto na dálnici každý vůl.

 

 

Jsou tři v kanceláři a jen jeden pracuje - co je to?
Dva úředníci a jeden ventilátor.

pátek 8. března 2013

Proč odkládáme?

Když se mi do něčeho nechce, tak to klidně můžu odložit na později a místo toho dělat něco příjemnějšího. Čas od času to uděláme všichni, ale máme u toho nepříjemný pocit, že to je špatně, že se flákáme nebo že jsme líní.

Přitom jsme rozumní lidé, vzdělaní, poctiví a pracovat považujeme za důležité. Proč tedy věci odkládáme?

Myslím si, že v řadě případů k tomu nějaký důvod je. Možná není na první pohled zřejmý, možná je někde v podvědomí, ale určitě se dá najít nějaká překážka, která nám brání tu danou věc udělat.

Jsem přesvědčená o tom, že problém je někde na emocionální úrovni. Důvodem pro tohle moje přesvědčení je, že tu něco bojuje proti rozumu a velmi často to „něco“ vyhrává. A co je natolik silného, aby to bylo schopno porazit i ty nejlepší rozumové důvody? Emoce. Jsou vývojově starší a díky tomu i mocnější.

Jinak řečeno: když se mi do něčeho nechce, tak to bývá proto, že s tím mám spojené nějaké nepříjemné pocity, kterým se chci podvědomě vyhnout.

Typickou ukázkou je návštěva zubaře. I když nás nečeká nic bolestivého, nikdy to nevíme jistě, takže naše obavy jsou zcela namístě. Vyhýbat se fyzické bolesti je naprosto normální. Takže odkládáme návštěvu zubaře.

Odkládání se často týká i docela banálních věcí. Přistihla jsem se třeba přitom, že odkládám telefonní hovor. Šlo o maličkost, ale mě se do toho strašně moc nechtělo. Proč? Ve srovnání s člověkem, kterému jsem měla volat, jsem se cítila nekompetentní, neznalá, skoro až hloupá. A kdo se chce cítit jako trouba? Nikdo. Jde přitom o subjektivní pocit, ten druhý na tom nemusí nést žádnou vinu. Snad kromě toho, že je v něčem schopný. Dost lidí má problém třeba na úřadech. Úřednice nejsou od přírody zlé, ale každý den se setkávají se stále stejnými vyhláškami, formuláři, nařízeními a připadá jim to jednoduché. A každý den jim tam chodí lidé, kteří ty „jednoduché“ věci nechápou a kteří těm úřednicím můžou připadat jako hloupí. I já si při jednání na úřadech připadám hloupě. Naštěstí se alespoň chovám slušně a tak se slušného chování dostane na oplátku i mě.

Podobné to je u dětí ve škole. Samozřejmě vědí, že by se měly učit a to hlavně ty předměty, které jim nejsou. Ale když vám nejde třeba matika, tak ve vás každá zmínka o tomto předmětu může vyvolat nepříjemný pocit vlastní neschopnosti. Zvlášť když už za sebou máte řadu neúspěšných pokusů ji zvládnout. Pak je dost těžké přinutit se k učení, protože podvědomě pochybujete o tom, že byste to zvládli.

Někdy nemusí být problém v tom, že by mi ta odkládaná činnost byla tak nepříjemná. Někdy jde jen o to, že mě baví to, co právě dělám a nechce se mi ji ukončit. Právě teď píšu článek, což mě baví. Přitom mám před sebou několik úkolů – celkem nenáročných a rychle zvládnutelných, které bych potřebovala udělat.

Když něco odložím, nemusí to znamenat, že nedělám nic.

Prokrastinace může mít i pozitivní stránky. Když nějakou činnost hodně a často odkládáme, může nás to přivést k tomu, že ji přenecháme (třeba i za peníze) někomu jinému a získáme tak víc volného času na to, co dělat chceme a co nám jde nejspíš lépe.   

Radost nebo povinnost

Když jsme zodpovědní dospělí lidé, čeká se od nás, že budeme plnit své povinnosti a zábavu necháme až na později. Pro toho, kdo upřednostňuje svoje záliby na úkor práce, máme pramálo potěšení, myslíme si, že to je jen výsada malých dětí.

Jedna věc se mi na tomto způsobu myšlení nelíbí: předpokládá protiklad mezi tím, co nás baví a mezi tím, co dělat musíme. Vpodstatě jde o protiklad práce a zábavy. S tím, že práce má samozřejmě přednost a zábava musí počkat. Nebylo by ideální, kdyby nás práce bavila? Kdybychom ji dělali s takovým potěšením, že bychom ji byli schopni dělat i zadarmo?

Jasně, že by to bylo nejlepší. Jenomže už ve škole se učíme, že něco dělat musíme, že je to povinnost a že nijak zvlášť nezáleží na tom, jestli se nám to líbí nebo nelíbí.

Přirozená tendence člověka je upřednostňovat to příjemné a vyhýbat se tomu nepříjemnému. Malé děti to tak dělají a nemají s tím žádný problém. Tedy neměly by, kdybychom je my dospělí nenutili k něčemu jinému.

Jsou věci, u kterých je to rozumné a normální – slušně jíst, mýt si ruce nebo jít včas spát. V ostatních věcech necháváme dětem dost velkou svobodu, většinu dne si hrají, sami si volí, s čím a jak si budou hrát. Přitom se ale také učí. Batolata nás každý den překvapují nějakou novou dovedností. Přitom je k učení nemusíme nutit ani je odměňovat jedničkami, sladkostmi nebo penězi. Jejich touha rozumět světu kolem, snaha naučit se něco nového, pochopit, jak věci fungují, ta je vrozená. Chce to jen maličkost: dát jim prostor.

Pak přijdou do školy a věci se změní. Když máte ve třídě dvacet nebo i víc dětí, není možné dát každému tolik prostoru, jako je tomu v rodině. Učitel musí udržet kázeň a ještě ty děti něčemu naučit. Objeví se také nová věc: známky a hodnocení dětí. Už nestačí jen mít radost z toho, jak se mi to nebo ono povedlo, ještě je taky potřeba získat dobrou známku.

A tak se přizpůsobíme. Pochopíme, že jsou tady důležitější věci než to, co chceme. I když máme velkou chuť dočíst si knížku – což je samo o sobě chvályhodné – odložíme ji a věnujeme se matematice prostě proto, že je hodina matematiky. Na místo vlastní spontánnosti nastupuje povinnost.

Jako dospělí to považujeme za normální a přirozené. Nejdřív práce, pak zábava. Důležitou roli hrají samozřejmě i peníze.

Zcela stranou tu zůstává jeden nepopiratelný fakt: nejlíp nám jde to, co nás baví a co děláme s chutí. Takže i práce je kvalitnější, když nás baví. Za co nás vlastně čekáme peníze? Za odvedené výsledky nebo jako kompenzaci za to, že děláme něco otravného?

Před časem jsem slyšela zajímavý názor, že bychom si měly úkoly a činnosti vybírat podle toho, které nás víc baví. Když nás to baví, věnujeme se tomu usilovněji a soustředěněji, díky tomu máme lepší výsledky. Když se do něčeho nutíme, dá nám to hodně práce, vynaložíme velkou vůli, přitom výsledky neodpovídají vynaložené námaze. Dokonce prý bychom měli sledovat „energii“. Dávat přednost tomu, co nám energii dodává a eliminovat činnosti, které nám ji berou. Místo timemanagementu (řízení času) provozovat energetický management, tedy všímat si úrovně energie sami v sobě. Má to svoje racionální jádro. To, co nám dodává energii, bývá to, co umíme, co děláme lépe než ostatní. A co bychom tedy logicky měli dělat víc. Činnosti, které nám energii ubírají, to jsou ty často ty, které nám nejsou, pro které nemáme „buňky“. Tak proč se jim věnovat víc, než je nutné?

Vtipy na 8. března


Po startu hlasí kapitán do mikrofonu: "Vážení cestující bla bla bla ..." Zapomene vypnout mikrofon a dodá: "No a teď si dám kafe a přeříznu letušku." V kabině cestujících to slyšela letuška a celá červená se rozběhla ke kabině, přitom ale zakopla, na což jeden z cestujících poznamená: "Nemusíte spěchat slečno, vždyť říkal, že si nejdřív dá kávu...."

 

 

Přišel takhle pár k sexuologovi, že mají velké problémy najít v sexu to správné zalíbení. Vždycky po večeři koukají na zprávy, pak si dají sprchu a zalezou do postele. A od té chvíle je to jen rutinní mechanická záležitost.
"No, tak to se není čemu divit," říká doktor, "trpíte sexuální monotónností. Přestaňte žít mechanicky a pravidelně. Věnujte se sexu, kdykoliv vás popadne chuť, nečekejte, až skončí zprávy, prostě se do toho dejte, jak vás to napadne."
Pár říká, že to zkusí. Když přijdou za týden, tak na doktorův dotaz odpovídá manžel:
"Funguje to bezvadně. Dva dny po návštěvě u vás jsme zrovna seděli u večeře, když na mne přišla nezastavitelná erekce. Žena se na mne navíc dívala takovým tím zasněným pohledem. Tak jsem na nic nečekal, natáhl jsem se po ní, roztrhnul jí blůzu, serval z ní podprsenku, položil ji na stůl, rozepl si poklopec a vstoupil do ní, a milovali jsme se vášnivě jako nikdy!"
"Vidíte, já vám říkal, že to bude fungovat, když to vyjde z vašeho nitra," říká doktor.
"Jenom jedna věc," povídá smutně manžel, "už nás nikdy nenechají jít do Ritzu na večeři."

 

 

Chlápek a ženská, oba tak v těch nejlepších letech, se seznámí a po několika měsících večerního randění se rozhodnou pro společný život. O svatební noci na líbánkách v hotelu říká nevěsta:
"Prosím, buď něžný, jsem ještě panna."
"Cože??? Vždyť jsi byla třikrát vdaná!"
"No jo, ale můj první muž byl psycholog a ten o tom pořád chtěl jen mluvil. Druhý muž byl gynekolog a ten se vždycky akorát chtěl kouknout. A třetí můj manžel byl filatelista, a ten pořád chtěl... Sakra, tak se mi po něm stýská."

čtvrtek 7. března 2013

Vtipy na 7. března


Přijde žena k doktorovi a povídá:
"Pane doktore, nevím co mám dělat. Můj muž to chce až čtyřicetkrát za noc." Doktor odvětí: "Dám vám nějaké prášky a zítra si přijďte."
Druhý den se situace opakuje a tak doktor povídá:
"Dám vám ty nejsilnější prášky, co mám."
Žena odejde spokojená domů...
Třetí den, ale opět přijde s tím, že to bylo čtyřicetkrát za noc. Doktor jí poradí, aby při dvacátém úhozu rozsvítila a třeba se muž lekne.
Následující den, přijde žena zase a říká:
"Tak jsem tedy po dvacátém pokusu rozsvítila... "
"... a co se stalo?" ptá se doktor.
Žena odvětí: "Manžel stál ve dveřích a vybíral vstupné..."

 

 

Mladík se odváží do bordelu, tak doma vybere kasičku. Přijde, zaklepe na dveře a zevnitř se ozve, že co jako chce. Tak on říká, že chce ojebat. Hlas zevnitř: "Dobře, tak strč pod dveře pět stovek." Mladík šoupne prachy pod dveře, čeká minutu, dvě, a nic. Tak začne bušit do dveří a křičí: "Ja chci ojebat!!" A zevnitř se ozve: "Cože? Eště jednou?"

 

 

 

 

 

Přijede TV štáb natáčet reportáž na Saharu o životě beduínů. Natočí reportáž, reportérovi to nedá a vyzvídá na beduínovi, jak je to tady se ženskýma, když jsou skoro celý rok v oáze. Beduín odvětí: "To je jednoduché, na to tady mamé velbloudici." Reportér nesměle: "Fakt? A můzu si to taky zkusit?" "Samozřejmě..." Reportér odběhne do stáje a začne obcovat s velbloudicí a jede a jede, libuje si a najednou slyší hlasitý smích ze všech stran. Reportér se ohradí: "Co se smějete? Oni na to: "My na ní jezdíme do vesnice za ženskýma!"

středa 6. března 2013

Vtipy na 6. března


Přisedne si pankáč v autobusu k jeptišce, která se mu líbí, a dělá ji návrhy. Ta si na příští zastávce vystoupila.
K pankáčovi přijde řidič autobusu a povídá: "Jestli chceš, tak já ti povím, jak na ni. V támhletom kostele je vždycky v neděli sama po mši, takže když se přestrojíš za Ježíše, tak ji můžeš odměnit za její věrné služby."
No a pankáč se podle toho zařídil. V inkriminovanou dobu byl v kostele, kde byla sama jeptiška a převlečen za Ježíše jí povídá, že ji odmění a jak se ji to bude líbit. Ona na to, že jako jeptiška musí zůstat pannou, tedy přichází v úvahu jen anální sex. To Ježíš musí uznat.
Když je po, tak si pankáč strhne masku a říká: "Ha há, to jsem tě dostal, já nejsem žádnej Ježíš, ale ten pankáč z autobusu."
Na to jeptiška si strhne masku a zvolá: "Ha há, já nejsem žádná jeptiška, ale řidič autobusu."

 

Onanuje chlap ve vaně, a když se udělá, leze ven. Uklouzne po svém "produktu" a natáhne se jak široký, tak dlouhý a zařve:
"To je hrozný, i vlastní děti by člověka zabily..."

 

Přijde pán do hotelu, dají mu pokoj a jde spát. Když ulehl, někdo zaťukal, byla to malá holčička. Řekla mu že se ztratila.Pán jí nabídne, že může spát u něho. Tak spí. Když se pán probudí, má ho celýho červenýho. Pán se naštve. "Co jsi dělala?" "Hrála jsem si, ale když na mě flusl, tak jsem ho uškrtila."

úterý 5. března 2013

Vtipy na 5. března


U Nováků na zahradě přistane létající talíř. Vyleze z něho jeden ufounskej, ale přijatelně vypadající pár, a tak je Novákovi pozvou domů a udělají mejdan. A když už jsou trochu v náladě, tak chlapy napadne, že by si mohli zkusit trochu rozšířit obzory a prohodit si manželky. Udělají to, Novákova si odvede ufouna do ložnice, tam se svlíknou, Nováková si ufouna znechuceně prohlíží a myslí si: "Takovej malinkej...". Jenže ufoun trochu zakroutí ušima, a hned mu povyroste. A ještě, a ještě... Nastaví tu správnou velikost a pak si s Novákovou užívá až do rána. Ráno, když ufouni odletěj, tak Nováková celá růžová říká manželovi:
"Já to měla úplně nádherný! A co ty?"
A Novák na to:
"No teda, já ti řeknu, za moc to nestálo. Úplně jako obyčejně a navíc mně celou dobu hrozně kroutila uši..."

 

 

Farmář a jeho žena večer sedí v posteli. Ona štrikuje a on čte nějaký odborný časopis. Najednou zvedne hlavu a říká ženě:
"Víš, že tady píšou, že člověk je jediný druh, jehož samice při milování dosahují orgasmu?"
Žena se na něj podívá, jiskry v očích, svůdný úsměv na rtech, a říká:
"Dokaž to!"
On se trochu zamračí, pak říká, že teda jo, zvedne se a vyjde ven, zatímco ona sedí na posteli zmatená a neví, která bije. On se vrátí za půl hodiny, zpocený a unavený, a říká:
"No, ani kráva ani ovce orgasmus nedosahuje, ale u té svině nevím, ona kvičí skoro pořád, tak to nepoznám."

 

B. B. King má narozeniny. Jeho žena přemýšlí, jaký by mu dala za dárek a nemůže na nic přijít; zdá se jí, že její muž již všechno má. Pak ji napadne, že by se mu mohlo líbit, kdyby si nechala na tělo vytetovat jeho iniciály. A tak také učiní: nechá si vytetovat dvě velká písmena B, každé na jednu polovinu zadku. Večer, po oslavě narozenin, láká svého muže do postele:
"Miláčku, pojď, ukážu ti, jaký mám pro tebe dárek". Klekne si na postel, vyhrne sukni, stáhne kalhotky a vystrčí na něho své tetování. B. B. King na to chvíli nechápavě zírá a pak se zeptá: "Kdo je sakra BOB?"